"Let's find some beautiful place to get lost. They'll never find us and we'll live happily in Wonderland"
"Let's find some beautiful place to get lost. They'll never find us and we'll live happily in Wonderland"
Čím se zabýváme? |
Nejvíce trénujeme AGILITY., běháme CANICROSS a děláme i DOGFRISBEE. Velmi často chodíme na 20 a více km PROCHÁZKY, tudíž nějaký ten DOGTREKKING. Dále máme splněné nějaké DOGDANCING zkoušky.
|
ÚSPĚCHY |
Happy Dog Show - FCI 1 - mladí - 1.místo
FCI I - finále - 3.místo AGILITY: Beroun Aprílové zkoušky - 3.místo/13, 32.05 s, 5.0 tr. b., 4.43 m/s Praha Kateřinky - Badafa dvojzkoušky - 2.místo/10, 34.15 s, 0.0 tr. b., 3.43 m/s 10.Májová cena, Horní Počernice, zkoušky - 1.místo/8, 38.21 s, 0.0 tr. b., 3.48 m/s DOGDANCING: Freestyle: Výborná MEZINÁRODNÍ VÝSTAVA PRAHA CACIB - Výborná 4.místo |
Jak jsme přišli na jméno? |
Hlavní důvod proč jsem si Elise pořídila byl ten, že jsem odjakživa milovala psy. Celá rodina byla proti tomu, abychom si pořídili nějakého psa, tudíž jsem je musela přemlouvat neuvěřitelných 6 let, abych se konečně dočkala mého vysněného pejska.
|
Dlouhá cesta za domovem
We were looking for so long until we found each other
Už odmalička jsem byla známá mou láskou ke zvířatům. Asi od mých pěti let ve mě začala růst touha po mým pejskovi. Rodiče v žádném případě žádné zvíře nechtěli. Vyzkoušela jsem snad všechny zvířata od potkana, po koně až po geparda, ale navrácející se odpověď byla vždy stejná: "NE". Přemlouvala jsem téměř každý den. Nakonec rodiče dospěli k názoru, že mi přecejen koupí nějaký to zvíře, pořídili mi 3 rybičky. Byla jsem z nich neskutečně nadšená, ale to nadšení netrvalo moc dlouho a po pár měsících mě omrzely. Přemlouvání pokračovalo dál, prostě jsem chtěla toho pejska. Ale teď měli rodiče skvělý argument: "Jak by ses starala o psa, když se neumíš postarat ani o ryby." Měli absolutní pravdu, ale já se pořád nevzdávala. Po pár letech se bratr rozhodl, že mě podpoří. Spolu jsme se shodli pro štěně border kolie bez PP, kterou jsme našli na inzerátu za 1000kč. Sestavili jsme si argumenty a přišli se vším k rodičům. Odpověď byla jednoznačná: "Ne"
O několik let později jsme se odstěhovali do baráku se zahradou. Celou tu dobu jsem rodičům dokazovala, že vážně stojím o to mít psa a že se o něj dokáži postarat. A v tu se nemožné stalo možným. Mamka mi dovolila si pořídit psa! Začala veškerá příprava a výběr pejska. Hledala jsem si jaké plemeno. Rozhodla jsem se tentokrát pro bílého švýcarského ovčáka. Já, jako nezkušená, jsem si vybrala hned první inzerát, který na mě vyskočil ve facebookový skupině. BŠO. Štěně samozřejmě stálo několik tisícovek, což byla pro mě neuvěřitelná částka. Přemýšlela jsem jestli jsem vůbec schopná do dvou měsíců našetřit tolik peněz. Stejně jsem to riskla, napsala chovatelce a zarezervovala si dlouhosrstou fenečku. Peníze jsem řešila až potom a nakonec vše vyšlo díky kamarádům, narozeninám, Vánocům atd.
O několik dní později jsem si jela vybrat štěně. Říkala jsem si pro sebe, že si vyberu to nejklidnější štěně, co tam bude. Štěňat bylo celkem 10 a každý mělo na krku jinou barvu obojku. Dlouhosrsté fenečky byly dvě. Jedna s oranžovým obojkem a druhá s růžovým obojkem. Fenečka s oranžovým obojkem tam krásně spala a byla klidná, přesně to co jsem chtěla. Ta naděje netrvala moc dlouho a zjistila jsem, že už je vlastně zabraná,. Tak na mě vyzbyla dlouhosrstá fenečka s růžovým obojkem, ta která se na mě vrhla jako první, kousala mi tkaničky u bot a nechtěla mě nechat na pokoji.
Za 2 týdny jsme si měli přijet pro naší růžovku. Ty 2 týdny uběhly bleskově rychle a jeli jsme si pro štěně. Když jsme dojeli na místo, tak už si na louce všechna štěňata hrála, až na Elise. Tu chovatelka vytáhla zpod auta, špinavou od prachu. To už jsem mohla tušit, že z ní vyroste to co z ní vyroste. Každopádně, od té chvíle, co jsme si ji přivezli domů jsem se ji věnovala nonstop. První týdny byly jak pro mě, tak i pro ní psychicky vyčerpávající a náročné. Díky tomu mě naučila všechny věci, které doteď považuji za velmi důležité.. Sice byly začátky náročné a i teď někdy bojujeme, ale máme k sobě to nepevnější pouto. Jsem za ní neskutečně ráda, Miluji její energii, bláznivost a radost. Umí mi vykouzlit úsměv na tváři, v mých slabších chvilkách mě podrží a vlastně už si nedokážu představit život bez ní. Už si ani nepamatuji, co mi naplňovalo život před Elise. .
O několik let později jsme se odstěhovali do baráku se zahradou. Celou tu dobu jsem rodičům dokazovala, že vážně stojím o to mít psa a že se o něj dokáži postarat. A v tu se nemožné stalo možným. Mamka mi dovolila si pořídit psa! Začala veškerá příprava a výběr pejska. Hledala jsem si jaké plemeno. Rozhodla jsem se tentokrát pro bílého švýcarského ovčáka. Já, jako nezkušená, jsem si vybrala hned první inzerát, který na mě vyskočil ve facebookový skupině. BŠO. Štěně samozřejmě stálo několik tisícovek, což byla pro mě neuvěřitelná částka. Přemýšlela jsem jestli jsem vůbec schopná do dvou měsíců našetřit tolik peněz. Stejně jsem to riskla, napsala chovatelce a zarezervovala si dlouhosrstou fenečku. Peníze jsem řešila až potom a nakonec vše vyšlo díky kamarádům, narozeninám, Vánocům atd.
O několik dní později jsem si jela vybrat štěně. Říkala jsem si pro sebe, že si vyberu to nejklidnější štěně, co tam bude. Štěňat bylo celkem 10 a každý mělo na krku jinou barvu obojku. Dlouhosrsté fenečky byly dvě. Jedna s oranžovým obojkem a druhá s růžovým obojkem. Fenečka s oranžovým obojkem tam krásně spala a byla klidná, přesně to co jsem chtěla. Ta naděje netrvala moc dlouho a zjistila jsem, že už je vlastně zabraná,. Tak na mě vyzbyla dlouhosrstá fenečka s růžovým obojkem, ta která se na mě vrhla jako první, kousala mi tkaničky u bot a nechtěla mě nechat na pokoji.
Za 2 týdny jsme si měli přijet pro naší růžovku. Ty 2 týdny uběhly bleskově rychle a jeli jsme si pro štěně. Když jsme dojeli na místo, tak už si na louce všechna štěňata hrála, až na Elise. Tu chovatelka vytáhla zpod auta, špinavou od prachu. To už jsem mohla tušit, že z ní vyroste to co z ní vyroste. Každopádně, od té chvíle, co jsme si ji přivezli domů jsem se ji věnovala nonstop. První týdny byly jak pro mě, tak i pro ní psychicky vyčerpávající a náročné. Díky tomu mě naučila všechny věci, které doteď považuji za velmi důležité.. Sice byly začátky náročné a i teď někdy bojujeme, ale máme k sobě to nepevnější pouto. Jsem za ní neskutečně ráda, Miluji její energii, bláznivost a radost. Umí mi vykouzlit úsměv na tváři, v mých slabších chvilkách mě podrží a vlastně už si nedokážu představit život bez ní. Už si ani nepamatuji, co mi naplňovalo život před Elise. .